Historie Turecka
První "turecké" sídlo bylo založeno už před 11 tisíci lety. Během let se na tomto území vystřídalo mnoho civilizací, od Chetitů, Řeků, Římanů, přes Seldžuky až po Osmany. Už od 4.st. hrálo turecké město Istanbul (původně Byzantion, později Konstantinopol či Cařihrad) důležitou roli jako hlavní centrum východořímské (byzantské) říše. V 11.st. byla oblast Malé Asie kolonizována seldžuckými kmeny Turků pocházejícími ze střední Asie. Od 14.st.sem pronikali Osmané, kteří nakonec dobyli i hlavní město. Osmanská říše přetrvala až do konce 1.sv.války. Dnešní Turecko bylo založeno v roce 1923 (zasloužil se o to tzv. Atatürk - Otec Turků - Mustafa Kemal). Ve 20.st. došlo ke střetům s národnostní menšinou iráckých Kurdů na východě země. Neustálé spory s Řeckem o Kypr jsou překážkou vstupu Turecka do EU.
V průběhu první světové války se osmanská říše, jako jedna z centrálních mocností, stala také velkým bojištěm. V roce 1918 bylo její území rozděleno vojsky Dohody na okupační zóny, což předznamenalo zánik sultánské moci. Sultanát byl svržen v roce 1922.
Po odražení řecké intervence pod vedením Mustafa Kemal paši a podepsání Lausanské smlouvy, která zaručila dnešní hranice Turecka, bylo Turecko 29. října 1923 vyhlášeno republikou.
Mustafa Kemal, který se stal prvním prezidentem, byl realista, osvícený státník a politik. O znovuzřízení mnohonárodního osmanského státu nechtěl ani slyšet. Jeho cílem bylo vybudovat ze zaostalé a zubožené země moderní národní společenství, které by zaujímalo důstojné místo mezi civilizovanými státy světa. Proto také rozhodl, že hlavním městem nové republiky bude Ankara.
Istanbul však dodnes zůstal největším a nejdůležitějším městem Turecké republiky. Změnil se jeho charakter. Jestliže ještě v padesátých letech byl Istanbul metropolí rozdělenou podle etnických skupin s architektonicky odlišnými čtvrtěmi, pak dnes se dělí především na čtvrtě chudé a bohaté.
Mustafa Kemal zavedl spoustu reforem – zakázal zahalování žen a nošení „fezů“ – typických pánských pokrývek hlavy, zavedl povinnou školní docházku, arabské písmo nahradil latinkou, zrušil mnohoženství, zavedl rovnoprávnost žen ve společnosti. Jako první země dala ženám dokonce volební právo.
Po smrti Atatürkově už zůstává politický směr víceméně stabilní. Za druhé světové války udrželo Turecko svoji neutralitu, po válce vstoupilo do NATO a nadále pokračovalo ve své proevropské orientaci. Na tomto faktu nezměnily nic ani vojenské převraty, které vždy po několika ledech vrátily moc zpět do civilních rukou. V současné době vládne civilní vláda a prezident.
Dnes je Turecko mostem (a v Istanbulu to platí doslova), který spojuje Evropu s Asií.
